Systémová dynamika a systémové myšlení

Systémové myšlení a systémová dynamika se snaží překonat omezení našich vlastních mentálních modelů (čili zjednodušení reality, která si vytváříme proto, abychom byli vůbec v realitě schopni nalézt smysl). Na základě našich mentálních modelů totiž běžně odhadujeme, co se může asi ve vnějším světě stát a jaké strategie a činy povedou ke kýženým cílům.

Bohužel, často se mýlíme a nepředpokládané důsledky naše úmysly znehodnocují.

Systémové myšlení spolu se systémovou dynamikou jsou tedy disciplíny, která nám pomáhají konstruovat s realitou lépe sladěné mentální modely a simulovat je přesněji. Zvyšují tak pravděpodobnost, že opravdu vyprodukujeme naším jednáním a rozhodnutími důsledky, které jsme předem zamýšleli.

Systémová dynamika (angl. "system dynamics"), jak již plyne z názvu, se zabývá systémy a jejich chováním v čase. Byla založena Prof. Jay W. Forresterem z MIT zhruba v 50. letech 20. století a od té doby se velice rychle rozvíjí. Je to prakticky orientovaná disciplína, která napomáhá našemu kvalitnějšímu poznávání okolních systémů , zejména těch, ve kterých se vyskytuje vysoká míra detailní a dynamické komplexity , mezi něž lze zařadit jakékoliv sociální systémy od rodiny, přes různé formy organizací (firmy, státní instituce), až po celky typu států, nebo globální ekonomiku.

Práce Prof. Forrestera a jeho pokračovatelů (např. manželé Meadowsovi, Prof. Sterman, Peter Senge a další) sklidila značný ohlas. Mezi vytvořenými modely, které si získaly světovou proslulost, lze zmínit průmyslovou dynamiku ("Industrial Dynamics", princip hospodářských cyklů), dynamiku města ("Urban Dynamics") a světa ("World Dynamics, Limits to Growth"). Další významné modely ukazují a řeší problémy spojené například s distribučními řetězci, projektovým řízením, chováním spotřebitelů a trhů, atd.

Pojem systémové myšlení je do češtiny přeložen z anglického (přesněji možná amerického) termínu „systems thinking“, což by se dalo přeložit také jako „myšlení o či v systémech“. Nejedná se o obecnou teorii systémů, systémovou analýzu, ani o teorii měkkých systémů, i když má systémové myšlení s těmito disciplínami řadu styčných bodů.

Pokusíme-li se systémové myšlení definovat, pak lze říci, že představuje sdílené paradigma, metodu učení a řešení problémů a společný jazyk, které slouží pro vytváření lepších mentálních modelů, jejich kvalitnější simulaci a efektivnější komunikaci.

Systémové myšlení je celkově vzato modernějším přístupem, než systémová dynamika. Přímo navazuje na systémovou dynamiku, přejímá z ní řadu věcí a rozvíjí její nástroje a přístupy tak, aby z nich mohli těžit maximum nejen odborníci, speciálně v systémové dynamice vzdělaní, ale i běžní uživatelé - manažeři, studenti, technici a vědci z jiných oborů.